Jsme čímkoliv a zároveň nikým

Jsme čímkoliv a zároveň nikým

Ano. Tohle je o nás všech, co máme potřebu se sebedefinovat naprostou spoustou nálepek jen proto, abychom zaujali. A co ve skutečnosti skrýváme vevnitř? Mnohdy pravý opak.

Někdo jednou někoho nafotí a už jsou to fotograf a model. Někdo napíše pár článků a už je to copywritter nebo bloger. Někdo umí trochu zpívat a hned se definuje jako zpěvák… Někdo si párkrát skočí do posilovny a… mohla bych pokračovat do nedokončena.

Sama jsem vystudovaný designér, ale v životě jsem o sobě netvrdila, že designérem jsem (pokud ano, tak ze srandy, jako nadsázku). Ono totiž – něco studovat/něco jednou udělat a nebo se mnoho let v něčem zdokonalovat, je sakra velký rozdíl, který dost lidí opomíjí.

Stejně tak jsem studovala obor estetiky a teď studuju kulturní historii, ale ani jedno ze mě nedělá estetika ani historika. Chápete?

Víte, co mi k tomu úplně sedí? Ze seriálu Přátelé hláška „prázdná váza“. A ano, přijde mi, že lidé, kteří se nutně musí takto definovat jsou prázdné vázy. Proč? Protože svoji mělkost se snaží zakrýt milionem přívlastků, které jsou ve své pravé podstatě naprosto bezcenné.

Ale ostatní to naláká. No neříkejte mi – není krásné pyšnit se talenty a všemožnými sebedůležitými zájmy?

Opravdu miluju prohlášení Adama Gebriana, který je vystudovaný architekt. Chtěl však zůstat v oboru jako teoretik, a tak se rozhodl, že žádnou budovu nenavrhne, aby nebyl ve střetu zájmu. A co o sobě tvrdí? Že je „fanoušek architekty“ (prý proto, že ‚fanouška /něčeho/ vám nikdo nemůže vzít‘ = „přeprávničení“ (pozn.: hláška z HIMYM)…a přitom já ho považuju za opravdového odborníka v oboru.

A to je to!

Pokud je někdo v něčem dobrý, tak ti druzí ho těmi „nálepkami“ budou častovat sami. Nevymýšlejme si tedy milion oslnivých vět k tomu, abychom si sami dokázali, jak úžasní jsme. Buďme úžasní skrze to, že se budeme snažit být v tom, v čem se cítíme nejlíp, dobří. To je asi tak vše, co naše ego opravdu dlouhodobě zasytí. Protože – pokud budeme na něčem pracovat, přijde nějaká forma odměny. A to je opravdu cennější než to, že si o nás někdo na Instagramu v kolonce bio tyhle věci přečte…

Povrchním lidem to možná zarezonuje na pár okamžiků hlavou (potom si i oni začnou vymýšlet svoje dokonalosti), a těm hlubokomyslným je to opravdu, ale opravdu jedno.

Nahoru