Rio de Klin: místo na pomezí kýče a krásy

Rio de Klin: místo na pomezí kýče a krásy

Lokalita: Slovenská republika, okres Námestovo (Klin)

Ne, opravdu – lehce štiplavý nadpis jsem si nemohla odpustit. Dnes vám představím jedno zajímavé místo na Oravě, které má své kouzlo, ale v některých ohledech bych spíše uvítala razit heslo „méně je více“.

Jde o Rio de Klin. Už z názvu se dá tak nějak odvodit, co by to pomohlo být. Když člověk pomyslí na „Rio de…“ – do souvislosti mu v běhne určitě socha Ježíše; a „Klin“ jako místo, kde se nachází. A ano, místo se nachází opravdu nad obcí Klin, a ano, jde o sochu Ježíše.

Když přijedete do Klinu, myslím si, že už se nedá nijak zabloudit. Nejenže je obec velmi malá a vystavěná v jedné linii, ale místní si dali opravdu záležet, aby každých pár metrů byla viditelná žlutá tabule s nápisem „cesta k soche“. Takže projedete vesnicí a podle těchto tabulí se dostanete na malé parkoviště nad obcí. Zde necháte auto a na samotné místo se – dle mého skromného úsudku – dostanete do 20 minut (ti zdatnější možná i za 10, 15 minut; z parkoviště to už není daleko, ale převýšení činí cca 100 metrů).

Cestujte ve všední dny nebo když je venku hnusně

Tohle je rada nad zlato, věřte mi. Pokud si chcete místo vychutnat a víte, že lokalita je turistickou atrakcí, zkuste jet na výlet v době, kdy by to většinu turistů nenapadlo. Takže neideálnější je nějaké úterý/čtvrtek, kdy jsou lidé zahrabaní v práci a nemohou si dovolit jen tak někam jet. Ještě ideálnější je, když hlásí přeháňky. Přesně takhle jsme to s přítelem vychytali my. Jelikož nám déšť nevadí, vydali jsme se na výlet právě v takové chvíli.

Co vám je pak odměnou? Samota. Nebo aspoň částečná samota, protože pochopíte, že nejste jediní, kteří takové výletování preferují, ale aspoň tam nemáte přeplněno.

Navíc fotografie s dramatickou oblohou jsou vždy krásnější, než když je nebe čistě bílé.

Co se zde nachází?

Než se vůbec dostanete k samotnému Kristovi, tak s největší pravděpodobností zavítáte do místní kapličky, která je pár metrů pod ním. Co mě osobně fascinovalo a mile překvapilo byl fakt, že kaplička byla otevřená bez jakéhokoliv dozoru. Vevnitř si člověk mohl koupit pohlednice a jiné upomínkové předměty a sám (dle vlastního svědomí a vědomí) měl zaplatit, kolik se zde psalo. Tak nějak to ve mně vzbuzovalo víru v lidstvo a pocit, že se zde očividně nekrade. Vím, že by takový mechanismus měl být běžný, ale není. A mě to dojalo.

Hlavním tahounem místa je však zmiňovaný Kristus. Socha z roku 2008, vysoká 9, 5 metrů, jejíž autorem je místní lidový řezbář Peter Ganobjak, byla vytvořena z železné konstrukce a zalita betonem. Kristus je zmenšenou kopií sochy z Rio de Janeira. Takovéto kopie jsou na světě jen dvě další.

Nad sochou se nachází ještě ve dřevě vystavěná odpočinková zóna, kde se člověk může najíst a pokochat se výhledem. Pod sochou (vlastně samotnou přístupovou cestou k soše) vede „cesta Sedmibolestné Panny Marie“ s devíti modlitebními zastaveními. A naproti Kristu, který svůj pohled směřuje do údolí, klečí (další socha) papež Jan Pavel II.

Kde je ta krása a kde je ten kýč?

Tohle všechno, co jsem zde popsala, vnímám jako neskutečnou krásu a symboliku posvátného místa. Má to svou typickou křesťanskou atmosféru s prvky „modernismu“ (to okleštění soch na pouhé bílé postavy bez zbytečných přeplácaných barevných detailů). Jednoduché sochy v krajině září, vystupují. Příroda však nezůstává upozaděna. Právě ona může tuto vynechanou barevnost přirozeně doplnit.

Nevím, zda někomu tohle bylo málo nebo jestli se s takovým konceptem pracovalo již od začátku… Co mě osobně přijde jako naprostý kýč je výsadba všemožných květin a keřů, které spíše než do kopcovitého terénu patří na zahrady. Žluté, oranžové, červené, fialové…na mě je to moc. Stejně tak na tom dřevěném posedu na vrcholu kopce je místo, kde se v jednom “altánu” nachází snad 50 různých vyobrazení svatých. Přijde mi, že někdo chtěl svaté tak moc uctít, až to přehnal.

Kdyby bylo na mě, nechala bych sochy a kapličku rozehrávat něžné duchovno na vrcholcích kopců, které nebývají plné slunečnic a já nevím, jakých dalších květin. Ale to je jen dodatek člověka, který si už pár let záměrně utřiďuje svůj estetický vkus. Vím, že někteří takové věci naprosto neřeší.

Nahoru