Ticho. Klid. Mysteriózní a tajuplné pocity. Chvíli strach, chvíli krása. Asi takové pocity se mě zmocňovaly, když jsme se s přítelem procházeli v Zádielské tiesňave. Opět výlet, kde jsme celou dobu byli sami. Vyšli jsme si sem v deštivých dnech, ale nepršelo nám (ostatně tahle situace se opakovala na všech letošních slovenských toulkách). Místy ale foukal tak silný vítr, že až z toho větve vrzaly a praskaly, a já dostávala strach. Na druhou stranu; slyšet hučet vodu, která propadává skrze velké kameny potoka – to je pohlazení po duši. Také jsme viděli roztomilé ptáčky a v dálce slyšeli divoká prasata (ovce jsme nepotkali, i když i na ty tu můžete narazit)…
Zádielská tiesňava se nachází ve Slovenském krasu, a tak se tu nic nesmí trhat, a co spadne, to tak i zůstane. Stromy tu tedy leží všemožně; v řece, sem tam na cestě, v lese…jsou popadané sami na sobě. Některé rostliny tu rostou do velkých výšek. Prostě příroda bez lidské regulace.
Na druhou stranu, turistický chodník je velice dobře udržovaný (hlavně v první části trasy, kde je asfaltový chodník).
Pokud se sem vydáte, přijeďte do obce Zádieľ a projeďte jí až nakonec, kde je malé parkoviště s tabulí naučného chodníku.
První část trasy (po stanoviště 4) vede roklinou. Tato část je opravdu turisticky nenáročná. Jen si jdete, kocháte se skálami okolo vás a potokem, který někdy teče na jedné straně, někdy na druhé nebo na obou stranách zároveň. A na konci vás čeká lesní hospůdka (pozor na otevírací dobu!). Idylka.
Další část je lesní výšlap vcelku strmým kopcem nahoru; abyste se mohli dostat nad roklinu a procházet se na skalních planinách. Pokud tohle zvládnete, větší převýšení vás už nečeká.
Když se dostanete nahoru, čekají vás nádherné výhledy i krásná příroda okolo vás:
Pokud tu budete sami, možná vám některé části trasy budou připadat tajemné. Trošku jsem si přišla jako Červená Karkulka, která si jde spokojeně k babičce a má takový zvláštní pocit. Na jednu stranu jí les a příroda okolo fascinují a těší, na straně druhé má v sobě malinkatý strach, protože ví, že je sama v naprosté divočině, kde jediné, co slyší je vítr a křupání větví. A když vítr ustane, slyší tiché zvuky přírody. Nic víc. Absolutní izolovanost od civilizace.
Poslední částí trasy je pak scházení z horských planin zase dolů do vesnice, což je také vcelku náročné, protože jdete prudkým „klesákem“ dolů po velkých kamenech a skrytých kořenech stromů (takže se to docela klouže). Na turistické tabuli u parkoviště je napsáno, že tento turistický chodníček trvá od 3, 5 do 4 hodin. S přítelem chodíme svižným tempem (neděláme nějaké velké přestávky; kromě focení) a dali jsme to za 3, 5 hodiny. Takže, kdo chodí pomalu a třeba si někde chce i delší chvíli posedět a sníst si nějakou tu svačinku, ať počítá s větším časovým intervalem než 4 hodiny.
Na atmosféru Zádielské tiesňavy nikdy nezapomenu. Je to opravdu nepopsatelný pocit, který je dle mého nepřenosný. Ani slovy to nejde vyslovit a ani ho nikde jinde zažít nemůžete. Ten pocit je skrytý v samotném místě, a tak vám radím ho navštívit.
