V posledních dnech, s eskalací nouzových opatření kvůli šířícímu se koronaviru, vídám dost věcí, které mě vážně štvou. Vlastně je to jedna věc, která se promítá do hodně jiných situací, a to je neetičnost.
Původně jsem se ani nechtěla vyjadřovat k tomu všemu, co se v posledních týdnech děje, protože mi přijde, že všichni jsme tím zahlcení. Včera mě ale nemile překvapil příspěvek jedné nejmenované celorepublikově-známé ženy, která začala prodávat antibakteriální gel s cenou někde nad 500 Kč za 100 ml. Ještě bych tak nějak pochopila, že cenu nadsadila a přešla bych to bez potřeby psát nějaký článek. Dokonce i argument, že náklady jsou vyšší beru (ač to je také všechno ten samý koloběh). Ale její obhajoba, že „ostatní to prodávají ještě dráž“, mě už klidnou nenechala. Nehledě, že přepočet, který daná osoba zveřejnila (kolik jí stála počáteční investice, kolik gelů objednala a za kolik je pak následně bude prodávat) stejně ukázala, že marže na konečném produktu je opravdu hodně vysoká.
Mimo to předpokládám, že ty zvýšené náklady na produktech jsou právě proto, že i ostatní v celém řetězci zvýšily své marže. Takže koloběh kdo si víc nahrabe zahájen.
– Před pár týdny musela česká vláda přikročit i k regulaci cen roušek a respirátorů, protože i v této oblasti si firmy začaly účtovat nesmyslné částky a ani samotné lékárny už to kupovat nechtěly. Takže opět stejný princip, jen jiný produkt.
Nevím kolik lidí v sobě nosí nějaké etické kodexy, ale tohle mi přijde přes čáru. Je přeci úplně jedno, jestli i „ti druzí“ se snaží na celosvětovém problému vydělávat, ale snad proto nezačnu i já? Business je business, ale charakter je charakter. A ten je cennější. Náš vlastní charakter následně charakterizuje celou značku, za kterou stojíme. – Lidi, kteří chodí přes mrtvoly prostě ráda nemám.
Druhou dávkou mého rozhořčení byli a dotď jsou lidé, kteří odmítají respektovat nařízení vlády či nějakým způsobem tyto věci obcházejí nebo – si stěžují, že jim unikají peníze, že nemohou tohle nebo tamto. Haló? Za tohle žádný politik nemůže! Je to výjimečný stav nouze, který prostě nastal. Nemoc. A co je víc než zdraví? Doufám, že odpověď zní i u vás „nic“.
Víte, oslabenou skupinou jsou staří lidé, o tom se už napsalo hodně; ač mi stejně přijde, že dosti lidem nedochází, že právě kvůli nim bychom si všichni měli dávat pozor, ať jim život následně nezhoršíme.
Další rizikovou skupinou jsou ale i chronicky nemocní. O této skupině se moc nepíše. Víte, že mezi chronicky nemocné patří i astmatici a lidé, kteří mají jiná onemocnění dýchacích cest (nepočítaje další chronické nemoci, které nejsou nutně spojená s dýcháním)? A to už není „jen skupina starších osob“ (nemyšleno nijak diskriminačně ani necitelně). Je tu mezi námi mnohem více lidí, kteří jsou náchylní, aby je nemoc nějak ohrozila na životě.
Fotografie ze včerejšího lyžování z Jasné v Tatrách mi ke klidu také moc nepřidala. Byla na ní vyfocená dlouhá fronta lidí čekající na vlek, ač Slovenská republika v ten samý den dopoledne vyhlásila nouzový stav – zavřela hranice, wellness centra, bary, školy, část obchodů atd. A už vůbec se nechci vyjadřovat k těm, kteří odjeli (u nás v Evropě hlavně lyžovat do Itálie) do rizikových oblastí, ač moc dobře věděli, že se mohou nakazit.
Celý tento článek (až na pár vsuvek) jsem sepisovala včera v noci a říkala jsem si, že ‘ráno moudřejší večera’…že ho třeba ani nevydám, že vychladnu. Když jsem ale dnes četla zprávy ze Slovenska a viděla jsem fotografie, jak lidé v Bratislavě a Košicích berou útokem úřady, přesvědčilo mě to článek zveřejnit. Na fotografiích totiž byly fronty lidí až ven před budovy. – Reakcí úřadů tedy v odpoledních hodinách muselo být omezení svých služeb (s platností od 16. 3.), protože jsou někteří nepoučitelní. Tohle nejsou prázdniny, lidé se nemají zbytečně courat ve společnosti jiných lidí. Přijde mi, že některým vůbec nedošlo, že právě tyhle restriktivní opatření státu nastaly z důvodu neposlušnosti občanů republik (ať už v ČR nebo na SK), kterým bylo doporučováno omezit pohyb mezi lidmi, a oni se stejně courali se kde jen chtěli. A teď si ještě k tomu stěžují.
To dobré závěrem
Protože v sobě chovám naději, že v lidech dobro a chytrost přeci jen je, závěrem chci napsat i věci, které mě naopak potěšily.
Opět a znovu mě mile překvapil charakter Jana Krause (počítaje i celého jeho teamu), který v úterý pohostil na legendární červené sedačce své hosty. Leč hlediště bylo bez diváků, kromě pana Odvárky (za což ho také cením, že ho tam jako čestného a jediného diváka pozval). Opět tím dokázal, že je to Pan Moderátor a Bavič. Osobně si totiž myslím, že je dost těžké bavit ‘neviditelné publikum’ (tedy publikum, které vlastně bude až v budoucnu existovat ve formě televizních a YouTub-ových sledovatelů). I tak mi ale díl přišel neuvěřitelně zábavný a poučný.
Druhým světýlkem byly (a ještě budou) online koncerty, které vysílaly některé skupiny či zpěváci na svých sociálních sítích, aby lidem nahradili zrušená či posunutá reálná vystoupení. Viděla jsem, že na tuhle pozitivní vlnu se dala Lucie Bílá, snad i skupina Kryštof, dnes večer má svůj online koncert vysílat Pokáč a v sobotu zase Ewa Farna.
V neposlední řadě mě také potěšilo prohlášení travel blogerky Weef, která v instastories mluvila o tom, že chtěla v nejbližších týdnech odjet na dovolenou s maminkou, ale že to situace bohužel nedovoluje, v čem ona sama vidí i jedno pozitivum – že se zase naučí další nové věci; jak jednat s přepravními společnostmi v momentech jako je tato. Ale za co jsem jí ještě více cenila byl moment, kdy řekla něco ve smyslu, že se i pro ostatní pokusí zjistit informace, zda je možné vrácení peněz či nikoliv nebo jak to vůbec bude, protože sama si je vědoma toho, že přepravní společnosti mohou mít velké finanční problémy, kdyby všechny peníze měly vracet. Tedy vlastně – že po nich ani nic takového nežádá, jen se chce informovat, jak to vlastně teď bude. A tady se právě ukázal charakter.
Prosím tedy, nebuďme lhostejní. Nechtějme vždy jen zisk (nebo návrat našich vložených peněz po někom, kdo za vzniklou situaci vůbec nemůže) a stoprocentní komfort. Jde to řešit i jinak. A někdy se trošku musíme omezit. Aspoň na čas. Nikdo nikomu snad cíleně škodit nechce, ne? Je to hodně výjimečná a specifická situace…a jsme v tom všichni spolu.
Bez paniky (ta je také škodlivá, ale to je zase jiné téma) přeji všem pevné zdraví! :)