Dnes je populární říkat „praskni tu svou bublinu, věci které v ní máš, nemusí být vlastně vůbec podstatné“. Já bych trošku oponovala, protože pokud máte okolo sebe kvalitní sociální bublinu, není to vůbec na škodu.
Asi před 3 nebo 4 roky jsem si založila instagramový účet. Naprosto jsem nevěděla, jak ho chci spravovat, ale brala jsem to od začátku jako „projekt“. Takže jsem si v první fázi řekla, že budu přidávat umělecky laděné fotografie. Brzo na to se ukázalo, že to je to poslední, co běžný uživatel Instagramu ocení (ostatně, o tom mluvila i taková Nina Skalíková, která říkala, že většinou mají více ohlas rychlo-fotky na mobil než ty, nad kterými stráví mnoho času editem a vymýšlením samotné scény).
Takže na co jsem si přišla? Instagram není uměleckou komunitou, pokud si jí takovou neuděláš. Lidé chtějí vidět příběh člověka, pak až co umí (jsou i výjimky, samozřejmě, jako ve všem)
Další mou počáteční cestou bylo přidávání anglických hashtagů. Jenže – co vám to udělá z komunitou, kterou si budujete? Začnou vás odebírat hlavně zahraniční sledovatelé. A pokud nepíšete popisky v angličtině, pak u vás na stálo nejspíš stejně nezůstanou. Nepočítaje fakt, že v anglických hashtazích se váš post dokáže rychle ztratit v davu ostatních fotografií.
A tak jsem udělala dvě podstatné změny:
PRVNÍ: mé příspěvky začaly být více o mém životě (i když vždy s nějakou stylizací a myšlenkou – ne jen bezduché přidání náhodné fotky);
DRUHÁ: začala jsem dávat lokální hashtagy;
…komunita se mi rázem začala proměňovat, a já si s ní začala být bližší.
TŘETÍ věc, která mi utvořila moji sociální instagramovou bublinu byl fakt mé aktivity. Jelikož se moc ráda inspiruji, tak jsem si na počátku nacházela zajímavé fotografy…skrze fotografy jsem našla různé zajímavé projekty a designérské firmy…skrze designérské firmy…no mohla bych pokračovat dál a dál. Jednoduše, jak jsem si našla design-kulturu-módu-umění, tak si tohle všechno našlo zase mě. Částečně i algoritmem, částečně mnou, částečně zpětnou vazbou.
Co z toho vyplývá?
– ALGORITMUS NEMUSÍ BÝT VŽDY JEN ZLO.
– MUSÍME JÍT INSPIRACI NAPROTI VLASTNÍ AKTIVITOU.
– JAKÉ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÉ TO MÁŠ.
Momentálně jsem naprosto spokojená se svou sociální bublinou na Instagramu. Jsem obklopena mnoha inspirativními elementy, což i mě samotnou nutí být pro jiné také inspirací.
A k těm sociálním bublinám a jejich (ne)praskání?
Myslím si, že je vždy dobré se vzdělávat/inspirovat/informovat – říkejte si tomu, jak jen chcete – ve všech oblastech života. Příklad: miluju kromě toho svého primárního zaměření (umění a kultura) i oblast techniky, vesmíru, politiky, filosofie a mnoha dalšího. Je to možná i tím, že jsem studovala všemožné obory a dalo mi to schopnost pluralitního myšlení a vědomí toho, že VŠE SE VŠÍM SOUVISÍ.
Osobně si tedy myslím, že to není o praskání sociálních bublin, ale o tom, vytvořit si nám pohodlnou sociální síť, kde jsme spokojení (protože – haló? – budete šťastní v sociálním prostředí, se kterým nebudete souznit?). Zároveň je důležité se neustále inspirovat jinde a tyto cizorodé prvky (které nás osloví) si do naší bubliny implementovat, přenést. Potom bude naše bublina šťastná, dynamická a pestrá. A tím pádem i náš život.