Naposledy, když jsem cítila tajuplnou, avšak klidnou atmosféru, tak jsme se s přítelem procházeli na východním Slovensku v Zádielske tiesňave. Tento pocit je do určité míry nepopsatelný, ale jakmile ho jednou pocítíte, zapamatujete si ho natolik, že když se pak na podobné místo zase dostanete, prožijete si tu neobyčejnou atmosféru snad i dvojnásob.
A právě takové pocity ve mne vzbudila procházka v okolí Skryjských jezírek a Skryjského vodopádu.
Skryjská jezírka nebo také Skryjský vodopád leží v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Okolní skalní stěny jsou tvořeny horninou sopečného původu, která byla v průběhu let narušována vodou, čímž vznikaly nejdříve malé pukliny ve skalách, později i celá tato soutězka se dvěma jezírky a s malým vodopádem. A když říkám s malým, tak opravdu s malým. Skryjský vodopád měří jen asi 1 metr a 20 centimetrů. Ač je malý, je poměrně hlučný.
Jezírka najdete – jedno pod vodopádem (zobrazené na fotce výše; jezírko vypadá spíše jako rozlehlejší koryto potůčku) a druhé sevřené v soutězce skal. K tomu druhému se dostanete, pokud podle fotografie půjdete vpravo – tam se nachází skála – po ní, když vyšplháte, dostanete se nad vodopád a spatříte právě ono druhé jezírko. Je to jen pár metrů po improvizovaných skalních schodech, ale povrch se vcelku klouže, tak opatrně.
Jak se ale dostanete k samotnému vodopádu/jezírkám?
Vesnička Skryje, odkud startujeme svou trasu, leží na pomezí Středočeského a Plzeňského kraje. Je to takový zapomenutý kraj. Uprostřed vesnice se nachází malá náves s parkovištěm (zde najdete i místní autobusovou zastávku), okolo náměstí jsou pak rodinné domy s velkými dvory, kostel sv. Michaela Archanděla, obchůdek a pár hospod.
Startovací bod na mapě (tedy zmíněné parkoviště/náves) je označen červeným bodem Skryje. Odkud se v podstatě jakoukoliv ulicí potřebujete dostat přesně na tu horní cestu mezi pole (cesta označena červenou čárou).
Tuhle trasu nám poradila místní obyvatelka. Kromě zakreslené trasy je ale možné zvolit i jinou cestu; ta námi zvolená by ale měla být nejméně náročná a nejrychlejší (aspoň podle slov místní paní). O rychlosti mluvit nemohu, nemám jak porovnat, ale co se týká náročnosti tak potvrzuji – cesta nebyla nijak náročná.
Na druhé mapě máte pak naznačeno pokračování trasy.
Tady už asi není kam špatně odbočit – cesta, na kterou jsme vyrazili vede skrz pole, a pak les. Je to cesta, která se line nad údolím Zbirožského potoka. Čím víc se budete přibližovat k jezírkům, tím víc uslyšíte hukot vody.
Malá poznámka: Cestu lesem jsem jen intuitivně naznačila. Nepamatuji si přesně, jak se tam klikatila, ale věřte mi – není se jak ztratit. Pokud si pamatuji, je tam jen jedna jediná cesta.
Když jsme se dostali do lesa, až ke Skryjským jezírkům vedla modrá turistická trasa.
V blízkosti Zbirožského potoka – tedy téměř u vašeho cíle – budete procházet takovouhle krásnou alejí lesního porostu. Opět vám radím poslouchat hukot vody. Ten vás během dvou, tří minut nasměruje k potoku.
A pokud jste dobře poslouchali, dostali jste se až sem.
Zde vás čeká nejzajímavější část cesty, a to projít podél vody a skal až k vodopádu. Tou cestou je bahnito-kamenitá úzká cestička, kterou můžete vidět na dolní fotografii na levo. Zde budete muset zapojit trošku intuice a logiky; správně volit na jaký kámen či dřevo stoupnete, skrze jaký skalní záhyb se rukami přehoupnete dál, ale ve své podstatě je to zábava :)
Pokud jste to zvládli, dostali jste se až sem – k mostu.
Tento most, vedoucí přes Zbirožský potok se mi fakt líbil. Na jeho základ byly použity kmeny stromů (a jeden středový betonový blok), proto most různě stoupá a klesá. Je tu vidět snaha zapasovat most do zdejšího prostředí – propojit cestu, a co nejméně narušit atmosféru a biotop místa.
Ještě vám sem přihodím fotografie přírody, jak vypadá nad vodopádem (zbytek fotografií níže). Je to opravdu kouzelné místo.
Tak co, nalákala jsem vás tento kraj navštívit? :)