A tímto zahajuji novou nepravidelnou sérii článků, o věcech, které nechápu. Ne, nechápu doslovně – protože na logiku věcí si nakonec člověk přijde – ale přijdou mi nepochopitelné ve smyslu „proč?“.
První téma, kterým se chci zabývat je: Proč v reklamách, kde se propagují přípravky pro kudrnaté či vlnité vlasy, hrají modelky s vlasy rovnými? Ok, když se nad tím zamyslím, chápu to. Vlnité vlasy (kudrnaté ještě dejme tomu, ale vlnité spíš ne) nikdy nebudou mít stoprocentní glamour efekt. Jsou to vlasy rozlítané, lehce neupravené, jedna vlna sem, druhá tam. Špatně se s nimi pracuje. A asi, při pohledu na dokonalou hřívu, na některé lidi funguje wow efekt z krásných vlasů, a říkají si „přesně takové vlasy chci i já“. I na mě to do určité míry funguje. Za krásně upravenými vlasy se prostě otočím. Ale nakonec z toho pozlátka a pohádce o dokonalosti nic moc nemáte, pokud každý den netrávíte desítky minut nad úpravou a stylingem svých vlasů.
Tohohle jsem si všimla přes různá videa a tutoriály na účesy; u lajků i u samotných kadeřníků (k těm se také dostaneme). Znáte takové ty proměny před a po? PŘED přijde holčina „s vrabčím hnízdem“, PO má vlasy s nádhernými pravidelnými vlnami. A mě v tu chvíli seplo. Jasně! Přesně tyhle kudrnaté/vlnité vlasy se prezentují i v reklamách.
Proč to je špatně?
Mohlo by to být jedno, ale není. Je to stejně klamlivé jako dietní programy, které vám slibují 10 kilo za měsíc dolů. Je to stejně klamlivé jeho krém, který vám zredukuje vrásky o 50% a ubere vám 10 let vrásek a starostí, které se zrcadlí ve tváři. Je to klamlivé. Reálná holka s vlnitými vlasy vypadá jinak!
Přijde mi to jako téma ke kategorii sebelásky. Proč? Protože jsme různými vlivy někam tlačeni. Moc dobře si uvědomuji hlubší význam věty „holky, co mají rovné vlasy, chtějí vlnité a holky s vlnitými zase rovné“. Není to také vina těchto ne-vědomých kroků marketingu, které nám prezentují, jak mají rovné/vlnité vlasy vypadat? Rovné musí mít objem, vlnité zase řád a poslušnost…
V období puberty jsem svoje vlasy ráda neměla. Když jsem byla úplně malá, měla jsem vlasy rovné a nic jsem neřešila. Jenže s dospíváním se mi začaly kudrnatit. Ano, ne vlnit, ale kudrnatit. Ještě takovým zvláštním způsobem. Na každé straně hlavy mi začaly růst dva silné prameny kudrnatých vlasů a zbytek byl rovný. Až časem se ze všech stávaly prstýnky. V tomhle období jsem své vlasy nesnášela. A i když už jsem měla po celé hlavě krásné kudrnaté vlasy, neměla jsem s nimi dobrý vztah a rovnala jsem si je…z nějaké utkvělé představy, že tak to má být…že tak to bude lepší. A lepší to nebylo. Tenkrát ještě nebyly ani ty šetrné žehličky jako dnes, a o to víc to vlasy ničilo.
Vše se zlomilo na střední škole, v jedno odpoledne, kdy jsme jako třída byli v šatně a převlékali jsme se směr domov. Ani nevím, jak to celé vzniklo, ale jeden spolužák mi říkal, ať si vlasy nerovnám, že prstýnky jsou krásné. Potom nějakým způsobem vyhecoval celou třídu, aby skandovala „Nerovnat! Nerovnat!“. (Do teď si to živě pamatuji. – Měli jsme skvělou třídu.) A vím, že v tom se to ve mně zlomilo a já se na své vlasy začala dívat jinak. S líbivostí a časem i s láskou. Potom se mi vlasy víc narovnaly, až se staly spíš vlnitými než kudrnatými…ale to je vlastně vedlejší.
– Já si jen říkám, že kdyby nebylo toho reklamního tlaku na to, jak mají správně vlasy vypadat, člověk by se měl radši.
Ono tohle celé jde překlopit i na druhou stranu. Znala jsem holčiny s rovnými vlasy, které měly pocit, že vlasy nejsou dostatečně rovné a ještě si je dorovnávaly žehličkou (a tím pádem i ničily). Teď nemluvím o tom, že má někdo přeležené vlasy nebo pokrčené od culíku a potřebuje vypadat reprezentativně na společenskou událost, a tak si je dorovná. Mluvím o pocitu, že vlasy musí být JEŠTĚ ROVNĚJŠÍ než v reálu jsou. Dokonalé. Bezchybné.
Ještě k tomu, jak se tvoří ty pravidelné vlny (což mi přijde úsměvné). Holčině s vlnitými/kudrnatými vlasy, kadeřník vlasy narovná, aby je pak následně pravidelně natočil. Heh?!
Kadeřnictví
Jsem jedna z těch, co do kadeřnictví nechodí. Párkrát jsem tam za svůj život byla, ale nikdy jsem neodcházela úplně spokojená. Nebudu se tu teď bavit, co všechno se mi kdy nepozdávalo. Abych se držela tématu… Vždy jsem měla problém s tím, že kadeřnice/íci neumí zacházet s vlnitými vlasy. Udělali mi střih, dali barvu (jak jsem taky chtěla), a když došlo na závěrečný styling, byl problém. Buď mi je chtěli všerůzně natáčet a nebo zase rovnat. Nikdy jsem neodcházela s pocitem, že to jsem já a moje vlasy.
Nejlépe je to vidět na tomhle videu (u první slečny, dál se dívat nemusíte). Tam je přesně vidět to, o čem mluvím.
– Úplně vidím, že až si slečna umyje vlasy, tak střih a vlasy celkově, budou vypadat úúúplně ale úúúplně jinak; možná až neslušivě. Přitom sama má nádherné kudrnaté vlasy, které bychom jí některé mohly ze srdce závidět.
(Mimochodem, právě protože mi v nedávné době vyskočilo tohle video v doporučených, jsem se rozhodla sepsat tento článek.)
V poslední době je trendem přirozenost. Možná i proto víc žen chodí s těmi svými rozlítanými vlnitými či ‚nedokonale‘ rovnými/kudrnatými vlasy po ulici a nic neřeší. Jen v reklamách nám pořád předhazují tuhle nastrojenou krásu. Co s tím, když se nesetkává s realitou?
Poznámka závěrem: nejsem člověk, co paušalizuje. Dobře si uvědomuji, že jsou i výjimky…že jsou i místa, lidé, situace, kde to takhle nefunguje.