Tomašovský výhľad – stejně jako Spišský hrad – je lokalitou turisticky velmi oblíbenou. Být zde o samotě je téměř nemožné. Téměř. Nám se to vlastně podařilo. Bylo po dešti (a déšť v předpovědi hlásili), takže na vyhlídce jsme potkali jen tři skupinky lidí (a to jen na chvíli). A když postupně
Tento podtitul jsem si tentokrát nevymyslela sama. Přesně takovými slovy se značka Radua Crystal představuje. A víte co? Řekla bych, že pravdivě. Původně jsem si říkala, že jako úvodní fotku dám něco více ‚produktového‘. Ale právě hlavní myšlenka, se kterou je tato značka spjatá, mi tak nějak vnukla, že bude
Ticho. Klid. Mysteriózní a tajuplné pocity. Chvíli strach, chvíli krása. Asi takové pocity se mě zmocňovaly, když jsme se s přítelem procházeli v Zádielské tiesňave. Opět výlet, kde jsme celou dobu byli sami. Vyšli jsme si sem v deštivých dnech, ale nepršelo nám (ostatně tahle situace se opakovala na všech letošních slovenských toulkách).
Podzim je pro mě snad to nejemotivnější období v roce. Upřímně řečeno nevím, zda je to spojené s tím, že „všechno končí a další začíná“ (každoroční koloběh školy a mých návratů ze slovenského domova opět do Česka) nebo to je živočišný (po)cit, že příroda slábne a pomalu se chystá na zimu. Slunce
S přítelem rádi výletujeme do ticha, na neprofláknutá místa. Kde potkáte jen pár místňáků a jinak jste v přírodě sami. Něčím takovým je vyhlídka s křížem na sedle Pod Hejdovom. Je to vyhlídka těsně nad obcí Vyšný Slavkov. Cesta to není daleká, co se týká kilometrů. Za to je to pěkný stoupák. V jedné
Někdy je lepší nevědět na jakého umělce jdete. To se mi tentokrát potvrdilo. Hledala jsem nějakou zajímavou výstavu v Košicích a dle popisu mě zaujal právě Ašot Haas, umělec s rodištěm v Moskvě, ale žijící a tvořící v Bratislavě. Do letošního léta jsem ho vůbec neznala a jeho výstava mě naprosto pohltila. Neříkám,
